Budiž pochválen lidský egoismus! Jejda, jak jsem to napsal, tak jsem se toho leknul. Dneska to bude provokativní. Ale vy, kteří mě znáte, víte, že mám k tom sklon. Nedávno jsem absolvoval dvě velmi zajímavé debaty, které mi, zcela nezávisle na sobě, nastartovaly úvahy na tohle téma. Na chalupě poprchává, uvařil jsem si zelený čaj, velikou konev čaje, a usednul k počítači. Pokusím se pro vás, ale především pro sebe (chválím přece egoismus) o tom něco napsat.
„Já, já, já, jenom já, jenom já,“ zpívá skupina Olympic v hitu z časů mého dávného mládí. Egoista je sám sobě středem vesmíru a žádá, aby se mu vesmír podřizoval. Hledí na prospěch svůj, nikoli na prospěch ostatních. Tak co je na tom proboha k chválení? Co na tom chce tenhle „advocatus diaboli“ překrucovat, ptáte se?
Chci se pokusit přesvědčit vás o nesmírné užitečnosti lidského egoismu. Dejte mi prosím tu šanci. Kudy nato? A co třeba kapitalismus? To je ono! Egoistická honba za mamonem, festival egoistického šílenství. Představte si, že jste se narodil jako neprivilegovaný do ještě pozdně feudálního světa privilegovaných. Váš egoismus vás žene vpřed a výš. Titul a panství vám nedají, velení v armádě i státní služba jsou jen pro privilegované, tak kudy na to? Vydělat peníze? Jak je vydělat? Jak jich vydělat co nejvíc? Chovat se tržně, zaplňovat mezery na trhu. Začít vyrábět něco, po čem je poptávka. Zaměstnáte lidi a samozřejmě jim dáte co nejmenší mzdu a co nejdelší pracovní dobu. Když přestávají podávat výkon, nebo vám klesnou prodeje, prostě je vyhodíte, co je vám do nich. Ať si jdou, jste přece egoista. Abyste vyráběl více, pořídíte si stroje. To je ono! Boom produkce a pokles výrobních nákladů. Prodáváte podstatně levněji, ale zisk vám roste. Stroje vyrábějí a lidí je potřeba méně. Propouštíte. Jenže dělníci vidí, že stroje jim berou práci. Vyrazí vrata a stroje rozbijí. Zavoláte policii a dáte je uvěznit. Střílí se u toho, pár jich zahyne. Pozůstalí vám kameny vytloukají okna.
Ptáte se svého egoismu, co dál. Můžete s nimi bojovat, možná je můžete přemoci a přikovat k mašinám, aleto vám moc zisku nepřinese. Otroci jsou velmi neproduktivní. Takže? Možná dospějete k poznání, že i oni mají svůj egoismus a vy jej nemůžete ignorovat, jinak si uškodíte. Že váš egoismus není na světě sám, že se sráží s jinými egoismy a tím se vytváří výsledný a stále proměnný vektor zájmů. Vy máte továrnu, peníze, společenské postavení, dokonce i státní instituce na své straně, oni mají odbory, levicové strany, stávku i anarchistický teror, možná veřejné mínění. Je jejich strašně moc. Necháte-li volné pole působnosti té nejprimitivnější poloze svého egoismu, narazíte do nich s takovou silou, že vás to smete. Ale vy máte mezi ušima podstatně více než jen prázdnou dutinu a jste nesmírně egoistický, takže určitě nechcete být smeten. Co je tedy pro vás nejprospěšnější? Popustit uzdu. Zkrátíte pracovní dobu, zvýšíte mzdy(optimálně variabilní ), zajistíte jim ubytování, zvýšíte bezpečnost práce, začínáte se ptát co potřebují. Proč? Protože je to pro vás výhodné, uspokojuje to dlouhodobé zájmy vašeho egoismu. Ten nemyslí ze dne na den, myslí dlouhodobě, strategicky, a umí kalkulovat.
A k tomu všemu ještě blahodárný vliv komunistického Východu na kapitalistický Západ… Proboha v čem, ptáte se? Nevíte? Západní elity si uvědomily, že chtějí-li nadále naplňovat svůj egoismus, musí saturovat nižší vrstvy společnosti do té míry, aby se vyloučila možnost realizovat jejich egoismus revolucí a připojením se k Východu. Tím vznikla na Západě relativně snesitelná forma žití pro většinu populace.
Nepřesvědčil jsem vás humanizací západního kapitalismu? Dobrá, tak ještě jeden pokus. Budu stručný. Zkusím to přes vašeho psa. Váš zdravý egoismus způsobuje, že vašemu psovi s úspěchem naplňujete roli dobrotivého Boha. Všimli jste si, jak jste v tom dobří? Čím více se staráte o jeho dobro (nebo tedy o to, co za dobro považujete), tím více se saturuje váš egoismus. Čím více dáváte, tím víc roste vaše egoistické uspokojení.
Jsou různé stupně (ne)zralosti egoismu. Bezprostřední, dětský, představující člověka, který ještě neokusili jablko poznání a nebyl vyhnán z ráje. Malé dítě si není vědomo potřeb ostatních lidí. Svět je tu jen a pouze pro něj. Stopy tohoto „neosvíceného“ egoismu v nás zůstávají po celý život, v někom více, v někom méně. Ke konci života nám hrozí stařecký egoismus, který již nezvládá korektiv společenské integrace a je tragickým svědkem úpadku ducha. Ale to už je jen smutný příběh odcházení…
Je tu ale především zralý egoismus, a ten bychom měli rozvíjet a kultivovat. Chápu jej v podstatě jako jiné pojmenování pro asertivní chování. Podstatou zralého egoismu je, podle mě, schopnost nadkriticky nezvětšovat diferenciál naplňování svého egoismu od egoismů ostatních lidí, se kterými jsme přímo či nepřímo spojeni. To znamená, že musíme přihlížet i k jejich potřebám. Ne altruisticky, prostě pragmaticky pro udržení možnosti uskutečňování našeho osobního egoismu. Pokud se totiž struna přepne a přetrhne, šlehne nás zpátky a ohrozí nebo přímo zbortí naše cíle. Vzpoury, stávky, rozvody, hospodářské a politické krize jsou toho jasným důkazem.
Takže končím se slovy lehce korigovanými oproti nadpisu: Budiž pochválen zralý egoismus! A budiž pochváleno léto!
.png)
