Existuje zajisté mnoho důvodů, proč se člověk zametající tovární dvorek cítí „malým“, pohlédne-li na siluetu pana továrníka v okně rohové kanceláře budovy ředitelství. Stejně tak při pohledu opačném, z oné kanceláře na zametaný dvorek, připustíme, že jsou zde nezpochybnitelné důvody cítit se „velkým“, nebo cudně řekněme „větším“.
Co je to „malost“? Nedostatek sebeuznání, panika ze srovnávání, neschopnost nalézat svou vlastní hodnotu. A hlavně: nepřihlášení se k odpovědnosti za svůj vlastní život. Malost je v nás. Nemusíme být malí, pokud nechceme. Je to na nás. Nemusíme být malí jen proto že ostatní jsou velcí.
A „velikost“? Tam je to složitější. Velkými se staneme jen tehdy, pokud nás za velké naše okolí uzná. Jistěže se o to musíme prachsakra zasloužit, ale to nestačí. Každý náš úspěch je podmíněn nejen námi samými, ale i mnoha vnějšími faktory, které nemáme pod kontrolou. Bez uznání naší velikosti zvnějšku žijeme jen v egocentrickém bludu vlastní přefouknutosti. V takovém případě je naše iluze o vlastní velikosti jen vytlačováním ohrožení tušenou vlastní malostí.
Lze tedy říci, že malými se děláme sami, velkými nás činí teprve svým uznáním ostatní.
.png)
